Cesty a zastavení: Tři dny na Islandu

Na Island za polární září, pravila reklama na akční letenky. Za polární září jsem chtěl už dávno, ale na Island? Během plánování se původně tříčlenná expedice zmenšila o třetinu. Také zjišťujeme, že akční cena se vztahuje pouze na cestování s příručním zavazadlem. To bude docela výzva...

[Fotky se dají kliknutím zvětšit. Stiskem -Esc- zase zmenšit a vrátit se do textu.]

Pátek

Ráno ještě jednou zkouším přebalit batůžek, aby byl menší. Všechny tři požadované rozměry přesahuje aspoň o 5 cm. Utěšuji se tím, že by se snad dal smáčknout.

Odpoledne vyrážíme do Vídně. Tam nacházíme parkoviště Parktiger ve Schwechatu. Parkování tu ale máme až od soboty ráno, takže parkujeme u nádraží ve Schwechatu, kupujeme lístky na vlak. Zajíždíme ještě do místního McD a dolaďujeme nad mapou plány.

Poté nařizujeme budíky a na parkovišti u nádraží se v autě ukládáme ke spánku.

Sobota

Přeparkovali jsme, sbalili se nalehko a vyrazili na letiště. Rozměry batohů nikdo nekontroloval, nic nedoplácíme.

Asi po čtyřech hodinách letu za ranních červánků (jen pro nás nahoře, dole je ještě šero) se objevuje pobřeží Islandu.

Letíme nad jižním pobřežím, pod námi ubíhají zasněžené hory, planiny, řeky, jezera a ledovce.

Po přistání nás ale Island vítá mokrem, větrem a šedými mraky. Je 10.40, slunce před chvílí vyšlo, ale nezdá se, že by se chtělo ukázat. Cestou k autobusu padají -- nebo spíš letí -- sněhové krupky. "Co tu budeme dělat," táhne mi hlavou.

Byli jsme tu: souřadnice letiště v Keflavíku

Do drsné islandské krajiny to auto moc nevypadá, až později jsme zjistili, že docela dost místních malá auta používá. Nebo to byli turisté?

Cestou z letiště se počasí trochu vybírá. Je kolem 11. hodiny.

Nemarníme čas a vyrážíme na první výjezd, směrem do Smoky Valley.

Krajina našemu oku cizí, kolem Keflavíku rovina...

... ze které se občas zničehonic zvedají hory.

Hveragerdi, na benzínce si dopřáváme kávu a déšť se sněhěm.

O půl hodiny později vyrážíme z parkoviště na túru. Počasí jako vyměněné...

Údolí s říčkou

Říčka není studená

Stoupáme...

... a stoupáme, a slunce se kloní k západu. Aby ne, už bude skoro půl druhé.

Fotografické zastávky jsou časté.

Varování. Voda tu není jen teplá, ale skutečně horká...

Hučí to jako když se vaří voda na čaj. Podle čichu ale spíš vajíčka.

Vyhřívaný horský chodníček

A není nad koupel v zasněženém údolí. Odolat nešlo; těžké bylo odhodlat se vylézt.

Cestou zpátky zajíždíme k Strandakirkja neboli kostelu na pobřeží. Údajně odedávna místo, kde se námořníci scházeli k prosbám před vyplutím a k díkům po návratu.

Dojíždíme domů v chumelenici. Zajímalo by mě, jestli na Islandu mají nějakou obdobu našeho úsloví o aprílovém počasí.

Večer jako by se nechumelilo. Vydáváme se na pobřeží vyhlížet polární záři. Zahlédneme ale jen měsíc, maják a vzdálenou záři Rejkjavíku. Aktivita je nízká. Během noci ještě několikrát vyhlížím z okna, ale nic...

Neděle

Po časné snídani vyrážíme na Zlatý okruh. Ještě za tmy, kolem osmé. Pojedeme brzo, aby tam nebylo moc turistů.

Zdá se, že brzo vyrážejí všichni, asi si myslí, že tam nebude tolik turistů.

Vyhlídka na jezero Thingvallavatn. Odhaduji, že jen z tohoto rána bude mít stejnou fotografii tak pět set dalších lidí.

Thingvellir. Pláň nebo údolí se soutěskou, kde se dřív scházel islandský parlament. Dřív v tomto případě znamená asi v době, kdy u nás vládl Václav, později svatý.

Thingvellir.

A ještě jeden pohled na jezero...

Cestujeme dál...

A cestou občas zastavujeme, protože krajina je úchvatná.

...

A blížíme se k další atrakci Zlatého okruhu.

Vyhřívaná podlaha napovídá, že to bude...

Geysir!

Ale slunce neúprosně klesá k obzoru, blíží se čtvrtá hodina...

A my chceme stihnout ještě vodopád Gullfoss. Masy vody si to nejdřív vyzkoušejí na jedenáctimetrovém schodu, a pak se valí do kaňonu z dalších 22 metrů. Fotografie nemůže zprostředkovat skutečný dojem, když ale přiblížíte tvář, možná na vás trocha ledové vodní tříště doletí.

Na konci 19. století chtěli zahraniční investoři kaňon přehradit a postavit tu elektrárnu. Dcera místního sedláka se proti tomu postavila a nakonec byl vodopád za pomoci advokáta zachráněn v nezměněné podobě.

Zlatý okruh je turistická atrakce, a tak u vodopádu nechybí ani restaurace a prodejna islandských výrobků, například svetrů z vlny místních ovcí. Svetřík přijde po přepočtu na 4 až 6 tisíc čekých korun. Čímž označení "zlatý" dotává další rozměr...

Už se smráká, vyrážíme na zpáteční cestu.

Specialita: mosty tu mají většinou úzké, jen pro jedno auto.

Na Islandu je levné teplo, takže skleníky tu jsou hojně využívané. Slyšeli jsme o islandských banánech, tak se jdeme podívat blíž. Jsou to ale nakonec...

... okurky.

Cestou domů zastavujeme ve večerním Rejkjavíku. Parkoviště u kostela Hallgrímskirkja je zadarmo. Vydáváme se na procházku městem.

Už tu mají vánoční výzdobu, i když ještě není advent. Obchod je obchod, a navíc si ty dlouhé noci asi musejí nějak zpestřit.

...

Součástí vánočních tradic je tu velká vánoční kočka. Nepříliš přátelský tvor, který se kolem Vánoc toulá krajem a žere lidi. Ne všechny -- jen ty, kdo k Vánocům nedostali nové šaty. Ale proti svým majitelům, manželskému páru obrů, kteří údajně žerou neposlušné děti, když je předtím povařili ve velkém hrnci, je to ještě docela mazlíček. Zmínění obři jsou součástí islandských legend už dlouho, zajímavé je, že výše uvedené vlastnosti jim byly přisouzeny až někdy v 17. století. Asi potřebovali vyřešit nějaké problémy s kázní u mladé generace...

Kostel. Luteránský. V době, kdy byl postaven, se do něj údajně vešli všichni obyvatelé Rejkjavíku. Slyšeli jsme uvnitř hudbu, tak jsme nakoukli -

-- nacvičoval tam něco zpěvák s kytarou a s doprovodem varhan. Příchozí paní nám vysvětlila, že za tři čtvrtě hodiny bude tichá meditace se zpěvem a s krátkým kázáním. Na tu jsme se dostavili. Mělo to liturgický rámec, místní farář to uvedl a měl krátké kázání, zaznělo několik písní z kancionálu, pár písní od kytaristy a asi dvě svědectví. Moc ticha tam tedy nebylo. Ale protože se všechno odehrávalo v islandštině, mohli jsme při tom celkem nerušeně meditovat. Ale nápěv poslední písně jsme znali, tak jsme se s pomocí kancionálu přidali. Výslovnost neřeším -- co na tom, kdoví kdy bude další příležitost zpívat islandsky!

Potkali jsme i něco novější architektury...

i sakrální (katolický kostel)...

... i ve výstavbě.

Večer ještě hledám nějakou informaci o Islandu a zjišťuji, že tu skutečně mají rčení o počasí. Ne o dubnovém jako u nás, ale obecně o islandském: Nelíbí se ti počasí? Počkej pět minut!